Norování
Dopis předsedovi vlády - nesouhlas se zákazem norování
Posláno předsedovi vlády za mě jako Jiřinu Pařízkovou:
Zákaz norování – zásadní chyba s dopadem na českou krajinu
Vážený pane předsedo vlády,
jmenuji se Jiřina Pařízková a pocházím z menší obce na Pardubicku. Obracím se na Vás v souvislosti se zákazem norování, který byl připojen k novému stavebnímu zákonu.
Rozumím potřebě urychlit přijetí stavebního zákona. Nerozumím však tomu, proč se k němu bez odborné diskuse připojuje zákaz zásadního mysliveckého nástroje, který má přímý a dlouhodobý dopad na stav české krajiny a původní zvěře.
Jsem žena z venkova a celý život žiji v prostředí, kde člověk nese odpovědnost nejen za sebe, ale i za krajinu kolem sebe. Vyrůstala jsem v rodině, kde bylo samozřejmostí umět se postarat o rodinu, hospodářství i zvěř. Vy sám jste generace, která ještě dobře ví, že příroda nefunguje podle emocí, ale podle rovnováhy.
Dnes se bohužel rozhoduje především pod tlakem hlasitých aktivistických skupin, často bez znalosti reality venkova. Pro mnoho lidí z měst je maso anonymní výrobek a příroda pouze romantická kulisa. Smrt, predace a regulace jsou pro ně nepřijatelné pojmy, přestože bez nich žádná krajina fungovat nemůže.
Výsledkem je jednostranná ochrana predátorů, jako jsou lišky, vlci, mývalové, psíci mývalovití, jezevci, kormoráni či straky. Ochrana původní drobné zvěře — zajíců, bažantů, koroptví, kachen, čejek a dalších druhů hnízdících na zemi — zůstává stranou.
Ptám se proto zcela otevřeně: kdo rozhodl, že liška má větší hodnotu než zajíc?
Zaráží mě, že v zemi s funkční veterinární správou, mysliveckou odborností a dlouhodobě nastavenými pravidly přestává mít hlas lidí z praxe váhu. Opravdu dnes o podobě české krajiny rozhodují neziskové organizace, a nikoli odborníci a lidé, kteří v krajině celý život žijí?
Dopady zákazu norování jsou přitom zcela konkrétní. Norování se tradičně provádělo hlavně v měsících prosinec, leden, pak únor až květen. Nyní je nově zakázán lov od 1. března do 30. června.
- V našem polním revíru, kde se nachází především zajíc, bažant, kachna a srnčí zvěř, bylo běžné ulovit přibližně 40 lišek ročně.
- Pokud nebude možné v zimních měsících regulovat populaci fen, zůstane v revíru přibližně cca 15 dospělých samic.
- Při průměrném počtu sedmi liščat ve vrhu to znamená přibližně 105 mladých lišek během jediné sezóny.
- Tyto lišky nelze efektivně lovit až do podzimu, protože se zdržují v obilí, řepce a následně v kukuřici. Výsledkem je enormní tlak na drobnou zvěř, která nemá šanci se přirozeně obnovovat.
Jsme myslivci, kteří chodí do zaměstnání, odvádějí daně a plní své povinnosti vůči státu i přírodě. Veškeré náklady si hradíme sami, z vlastních kapes, které do této činnosti investujeme bez jakýchkoli nároků na jejich vrácení či kompenzaci.
Platíme střelivo, zbraně, optiku, výzbroj i výstroj za nemalé finanční částky a ve svém volném čase se staráme o krajinu a plníme stanovené plány lovu. Přesto se s námi při tvorbě zákonů nepočítá.
Zákaz norování se navíc netýká pouze lišky, ale i dalších druhů, jako jsou nutrie, jezevec či psík mývalovitý.
Pane předsedo, jsme připraveni předložit jasné odborné i praktické argumenty, proč je tato metoda regulace v krajině potřebná. Nežádáme konflikt, ale prostor pro rozumnou odbornou diskusi.
Žádám Vás proto o přehodnocení tohoto zákazu a o možnost společného jednání s lidmi z praxe. Rozhodnutí přijímaná bez znalosti reality venkova povedou pouze k dalšímu úbytku původní zvěře, poškození české krajiny a přesunu predátorů vyžadujících regulaci do měst.
S pozdravem a vírou v rozumné řešení
Jiřina Pařízková – myslivec, kynolog, chovatel teriérů, rozhodčí z výkonu, ženská, co ctí koloběh života
Moravany u Holic
Norování v České republice - Fakta, pravdy, lži.
NOROVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE
FAKTA, PRAVDY A LŽI.
Tento text píšu proto, že dlouhodobě sleduji veřejnou debatu o lovu lišek, psíků a norování a nemohu přehlížet, jak je toto téma opakovaně prezentováno neúplně, zkresleně a emotivně. Veřejnost je zahlcována silnými obrazy a hesly, která sice působí na city, ale často neodpovídají současné realitě ani platné legislativě.
Nejde mi o útok na ochránce zvířat jako takové ani o zlehčování welfare zvířat. Smyslem tohoto textu je uvést věci na pravou míru a nabídnout pohled člověka, který se v problematice pohybuje v praxi, zná zákonné rámce a vidí reálné dopady rozhodnutí „od stolu“. Pokud má probíhat smysluplná debata o ochraně přírody, musí se opírat o aktuální fakta, zákony a reálné podmínky v krajině, nikoli o materiály a argumenty vytržené z minulosti!
Píšu to i proto, že myslivci jsou v této debatě často vykreslováni jako bezohlední nebo krutí lidé, což je obraz, který neodpovídá realitě většiny z nás. Mlčet v situaci, kdy jsou veřejnosti předkládány zavádějící informace, by znamenalo s tímto obrazem souhlasit — a s tím se ztotožnit nemohu.
Jde o zavádějící informace šířené neziskovými organizacemi směrem k laické veřejnosti. Ráda bych zde ukázala, jak konkrétní neziskové organizace pracují s nepravdami a emocemi.
Jedná se zejména o Svoboda zvířat a OBRAZ – Obránci zvířat v souvislosti s jejich kampaní Nora patří lišce. Tyto organizace dlouhodobě útočí na myslivce a manipulují veřejností, která často nemá ani základní povědomí o platné legislativě v oblasti lovu.
Nemám nic proti tomu, že někdo zákony nezná — je to v dnešní době pochopitelné. Česká legislativa je složitá, nepřehledná a běžný občan se v množství zákonů, vyhlášek, výjimek a nařízení jen těžko orientuje. O to větší odpovědnost však mají organizace, které veřejnost informují!!!
Svoboda zvířat velmi dobře ví, že úplný zákaz lovu lišky obecné včetně norování v období, kdy lišky přivádějí na svět mláďata, je od roku 2025 plně platný a je respektován mysliveckou veřejností. Přesto tyto organizace nadále vedou kampaně, které tuto skutečnost záměrně ignorují.
Proč tedy stále šíří zavádějící informace?
Proč používají videomateriály staré i více než 20 let a fotografie pocházející z doby, kdy platila zcela jiná legislativa?
Proč neustále opakují hesla o „trhání liščích mláďat“, když je tato praxe již minulostí?
Faktem je, že od 1. března do 30. června je liška plně hájená a nelze ji lovit žádným způsobem — ani střelbou, ani norováním. Tento zákaz je dodržován od roku 2025.
Zároveň je však nutné říci, že regulace populace lišek je důležitá pro zachování rovnováhy v přírodě. Cílem myslivosti není vyhubení predátora, ale udržení zdravého poměru mezi predátory a jejich kořistí — aby v krajině nežili pouze predátoři na úkor ostatních druhů.
Ráda bych také vyvrátila představu, že lov lišky je snadný nebo masový. Nejde o to „sednout si na posed a během večera ulovit několik kusů“. Lov jedné lišky může trvat i dva týdny každodenního sezení po nocích venku, protože liška je velmi obezřetná a snadno se „zradí“ větrem, stopou, zvukem nebo zvýšeným pohybem lidí v krajině — ať už jde o noční běžce, volně pobíhající psy nebo jiné rušivé vlivy.
Podíváme-li se na realitu během roku:
Od 1. července MOHU LOVIT LIŠKY, ale vegetace je v plném růstu, trávy a plodiny jsou tak vysoké, že lišku prakticky nelze spatřit. V srpnu se podaří ulovit jen omezený počet kusů po žních, kdy se lišky objeví na strništi. Následně opět nastává období minimálních možností lovu. V polních honitbách se k liškám dostáváme až po sklizni poslední kukuřice, což bývá často až v listopadu.
Reálně tedy máme zhruba čtyři měsíce, kdy lze lišky efektivně lovit. Je skutečně možné za tuto dobu regulovat populaci pouze pomocí střelby, když jsme ji osm měsíců nepřímo „živili“? Jsem přesvědčená, že nikoli.
Právě proto má norování své opodstatnění — jako doplňková metoda lovu v období, kdy se k liškám nelze dostat jiným způsobem, a mimo dobu jejich hájení.
Prosím, popřemýšlejte nad fakty a zákony, nenechte se ovlivňovat něčím, co ochránci tahají už desetiletí.
Video od Martin Říha, které ukazuje na lži od neziskových organizací.
Děkuji za sdílení této reality Jiřka Pařízková
https://www.facebook.com/reel/1425016978971116
Budoucnost našich plemen je společná odpovědnost.
Budoucnost našich plemen je společná odpovědnost.
Ahoj, dobrý den všem chovatelům a příznivcům Parson Russell teriérů (a také dalších plemen sdružených v klubu KCHT – Jack Russell teriérů, Border teriérů, Patíků, Bedlingtonů, Scotů a Welsh teriérů),
obracím se na vás s prosbou, abyste tyto řádky nečetli jako názor jednoho člověka, ale jako výzvu k zamyšlení nad tím, co nás všechny spojuje – nikoli nad tím, co nás rozděluje.
Dnes totiž nestojíme proti sobě jako jednotliví chovatelé s různými pohledy, zkušenostmi či preferencemi. Stojíme před otázkou, která se dotýká **budoucnosti našich plemen jako celku**.
V poslední době se mezi námi objevuje mnoho emocí, sporů a zbytečných hádek nad detaily, které jsou ve srovnání s tímto tématem druhořadé. Výstavy versus práce. Ten či onen typ psa. Jeden názor proti druhému. Přitom nám možná uniká to nejdůležitější – že bez možnosti zachovat původní účel plemene ztratíme časem i jeho podstatu.
Parson Russell teriér není jen malý temperamentní pes. Je to pracovní plemeno, které vzniklo s jasným cílem – být odvážným, samostatným a přemýšlejícím norníkem. Tyto vlastnosti se nedají udržet pouze selekcí „na papíře“. Udržují se **praxí, zkušeností a možností práci skutečně vykonávat**.
Možnost norování není otázkou názoru, ega ani osobních sympatií. Je to nástroj, díky kterému si parson zachovává správný temperament, odvahu, vyrovnanou povahu a funkční pracovní instinkty. Bez této možnosti se bude plemeno zákonitě posouvat jinam – ať už si to chceme připustit, nebo ne.
Nezáleží na tom, zda někdo osobně do nory chodí, či nikoli. Důležité je, aby **tato možnost existovala**. Protože ve chvíli, kdy ji ztratíme, ztratíme i možnost volby – a s ní i kontrolu nad budoucím vývojem plemene.
Dopady podobných zásahů se přitom netýkají pouze chovu psů, ale mají mnohem širší souvislosti.
Doposud se daří udržovat přiměřené stavy zvěře na mnoha místech naší krajiny. V případě nepromyšleného zásahu však hrozí přemnožení nevhodných druhů a následné narušení ekosystému jako celku.
Důsledkem může být úbytek či úplné vymizení drobné zvěře, nadměrné množení lišek a jejich postupný přesun do měst a obcí, kde vyhledávají snadno dostupné zdroje potravy v bezprostřední blízkosti lidských sídel – například u popelnic, skládek nebo na dětských hřištích. Snad nechceme, aby se běžnou součástí veřejného prostoru stalo uklízení liščího trusu z míst, kde si hrají děti.
Chtěla bych vás proto vyzvat k jedinému společnému cíli:
**zachovat Parson Russell teriéra jako plemeno se zachovanými pracovními vlastnostmi, charakterem a účelem, pro který vznikl.**
Všichni psi si to zaslouží.
A my jako chovatelé máme odpovědnost toto dědictví nepřerušit.
Děkuji všem, kteří nad tímto tématem přemýšlejí s otevřenou hlavou a se srdcem na správném místě.
S úctou
**Jiřina Pařízková**
chovatelka plemene Parson Russell teriér
chovatelská stanice **Kutcher-Chan**
Ten, komu nedorazil email, a chce vědět víc, pošlete mi svůj email do SZ.
Děkuji
