Životní příběh Josefa Kučery 

„Srdce Josefa Kučery tlouklo pro parsony a myslivost.“ 

Josef Kučera
9. října 1956 – 24. března 2019 

Narodil se ve Vysokém Mýtě a většinu života prožil v Moravanech na Pardubicku. Jeho dětství nebylo jednoduché – ve dvanácti letech přišel o tatínka a s maminkou a třemi sourozenci zůstali na vše sami. Pomoc a útočiště tehdy nalezl u strýce v Jiříkovicích u Nového Města na Moravě, který mu nechtěně určil směr života – ukázal mu svět myslivosti. První lovecký zážitek na čekané a hra s fenkou fouska Belinou se zapsaly do jeho paměti na celý život. Brzy dostal svou první fenu – Lesanu. S ní začaly dlouhé toulky po revíru a první pokusy o výcvik. Ač se z Lesany nestal lovecký pes, touha po myslivecké cestě ho neopustila. V mládí byl výborným jezdcem, závodil v parkuru i military, dokonce se probojoval až do finále Zlaté podkovy v Humpolci. Právě mezi koňmi poznal svou životní partnerku Jiřinku – také výbornou jezdkyni, která se navíc věnovala služebnímu výcviku psů. Společně se v roce 1977 vzali a začali chovat hříbata a další domácí zvířata. V roce 1981 si Pepík složil zkoušku k loveckému lístku a začal naplno žít svůj myslivecký sen. V jeho smečce se během let vystřídali gordonsetr, velšteriérka, bulteriér, jezevčíci a služební plemena. Ale zásadní zlom přišel v devadesátých letech, kdy mu přátelským nedopatřením připadli dva bílí psi – Tonda a Arnold – Parson Russell teriéři. Tehdy plemeno téměř neznámé. Tonda (Aron Parry Equicanis) se ukázal jako výjimečný lovecký pes – tvrdý, odvážný, nebojácný a věrný. Spolu s Pepíkem začali obcházet honitby a jejich práce ohromovala všechny kolem. Tonda byl nejen úspěšným loveckým parťákem, ale i zakladatelem rodu. Když odešel z chovu, nastoupila Ajša – fena s mimořádným citem pro práci. Sama začala aportovat, brzy zvládla všechny zkoušky a stala se nedílnou součástí jejich loveckého života. Byla neúnavná při dosledech srnčí zvěře, přinášela kačeny z vody i bažanty z pole, spolehlivě pracovala v norách a nikdy se nezalekla černé zvěře. S tátou tvořila sehraný tým. Josef Kučera byl nejen myslivcem a kynologem, ale také skromným a pracovitém člověkem, který pro parsony dýchal. V době, kdy u nás byli ještě raritou, on už s nimi tvořil lovecké úspěchy, jezdil na zkoušky, vedl je srdcem a rozumem. Stal se tichým patronem tohoto plemene v lovecké praxi. Jeho život byl naplněn opravdovou láskou ke zvířatům a věrností k tradici české myslivosti. Memoriál Josefa Kučery je poctou jeho odhodlání, píli, vztahu k lovecké kynologii i pokornému přístupu k přírodě. Jeho odkaz zůstává živý v každém, kdo s parsonem stojí v lese, u nory, na honu či naháňce – se srdcem otevřeným a očima plnýma respektu.