Článek pro všechny milovníky PRT.
https://www.ecanis.cz/clanky/parson-russell-terier-dlouhoveky-pracant-i-partak_3429.html
„Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala!“ Ba ne, nic takového! Pořiďte si raději Parson Russell teriéra a budete mít o zábavu už navždy postaráno. Tento atraktivní akční pejsek s obrovskou chutí do práce a notnou dávkou energie je pro každou „špatnost“ a určitě si s ním užijete spoustu legrace. Jak toto plemeno vzniklo, jak náročnou vyžaduje péči, co všechno potřebuje ke spokojenému životu a mnoho dalších důležitých informací se dozvíte v jeho kompletním profilu, který pro nás připravila jeho dlouholetá chovatelka paní Jiřina Pařízková (CHS Kutcher Chan). Přejeme příjemné a ničím nerušené čtení!
Představení plemene v podobě portrétu
Parson Russell teriér pochází jako většina teriérů z Britských ostrovů. O vznik tohoto plemene se postaral především reverend John Russell někdy v letech 1818. Jeho otec vlastnil psí smečku a Johna vedl k lovu již od jeho útlého věku. John byl tedy posedlý láskou k lovu a psům. Chtěl „vytvořit“ silného, houževnatého psa, který si poradí s liškou, jezevcem nebo velkým potkanem především v norách. Při studiích na Oxfordu narazil na teriérku Trampu, kterou vlastnil mlékař na ulici. V historii se uvádí, že si tuto krásnou fenu John vysnil ve svých snech. Proto přesvědčil mlékaře, aby mu ji prodal a tím se fenka stala zakladatelkou slavné rasy Parson Jack Russell teriérů...
Podobizna fenky TrumpyDnešní Parson Russell teriéři a foxteriéři pocházejí z foxteriérů z počátku 18. století. Bohužel se nikdy nenašly zdokumentované rodokmeny. První dokumentace se totiž datuje až k roku 1862, ale jak jsme již psali, John Russell získal Trumpu kolem roku 1818. Jako s chovnou fenou s ní intenzivně pracoval a další fenou, která posléze zasáhla do chovu, pak byla Juddy. Záznamy o ní pocházejí z roku 1869. Tyto materiály také uvádějí, že právě tyto feny ovlivnily i celou historii a generaci foxteriérů. Poté se již zmiňují slavná jména psů, jako byli Old Hornet, Grove Nettle, Moss I, Bitters, Moss II, Tip II, Wasp, Lill Foiler, Young Foiler, Lill Foiler, Carlisle Tack nebo Carlisle Tyro.John RussellFox Terrier Club byl založen v roce 1875 a reverend John Russell byl jedním z jeho zakládajících členů. Klub sestavil v roce 1876 standard plemene pro psa, kterého by si přáli mít. Zlom pro obě plemena přichází na přelomu století. Foxteriér se měnil k typu, jak ho známe dnes. Zůstává však i starý typ foxingteriéra, ze kterého vzniká právě Johnem Russellem tak milované plemeno Parson Jack Russell teriér (PJRT).
Po smrti reverenda Johna Russella založil v roce 1894 anglický klub PJRT lovec a novinář Arthur Heinemann. Podle něj je vytvořený standard, jak by měl pes vypadat. Po Heinemannově smrti v roce 1930 se o klub starala paní chovatelka Harrisová. Bohužel však těsně před válkou klub zaniká. Hned po válce je však obrovský zájem o malé bílé teriéry a různé křížené bílé rasy, kteří jsou známi pod jménem Jack Russell. Protože v letech 1983 nemělo toto plemeno vlastní klub ani podporu u Kennel Clubu, hrozilo, že nenávratně zanikne. Pár nadšenců tedy narychlo znovu založili klub The Parson Jack Russell Terrier Club (PJRTC), přijali standard dle Heinemanna a posílali spousty žádostí o uznání na Kennel Club. Bohužel bez úspěchu. Až po několika letech, kdy klub musel vytvořit a podložit několik rodokmenů, byl nucený se přizpůsobit požadavkům Kennel Clubu. Až v roce 1990 generální výbor KC uznal plemeno Parson Jack Russell teriéra. Další změna však nastává zanedlouho, a to v roce 1999. Plemeno Parson Jack Russell teriér se dělí na uznané FCI plemeno Parson Russell teriér (vysokonohý) a Jack Russell teriér (krátkonohý), který v tu dobu uznán nebyl (ale to už je zase historie jiného plemene).
Ing. arch. Zdena Zábrodská a Clark na přehlídce v Mladé Boleslavi, rok 1999Plemeno u nás zaštiťuje Klub chovatelů teriérů, který je tady již sto let. Za zrodem těchto krásných psů v Čechách stojí paní Ing. arch. Zdena Zábrodská, která v roce 1991 importovala ze Švýcarska fenu Zara vom Rohrigmoos po anglických rodičích Dixy of Foxwarren a Foxwarren Dollar. Odchovala jen jeden vrh, z kterého vzešli sourozenci Nancy a Nugget. Pes Nugget byl stažený z chovu, ale na fence Nancy Jackson Interris odchovala 6. 9. 1996 (po anglickém Ridley Festivalu) vrh „A“ paní Profantová ve své chovatelské stanici Parry Equicanis. Z tohoto vrhu byl uchovněný pes Aron Parry Equicanis. Byl využitý v chovu v chovatelské stanici Kutcher-Chan, Gold Flóren, Parry Equicanis, od Sypací skály a z Krumlovského zámku. Ve stejném roce importovala paní Zábrodská fenu Meggie von der Heulisse a později ještě psa jménem Clark von der Heulisse. Kolem roku 2000 u nás vznikaly nové chovatelské stanice, které se zabývaly chovem nového plemene, tedy PRT. Patřily mezi ně CHS: z Martínkovic, z Vitonského panství, z Loutovce, z Údolí podkovy, Tanenbruck, z Rataj, z Jeřeně, Mandylion, Lupus Johanus, Černý faun či Qaterland.V tuto dobu, kdy se český chov pomalu rozrůstal, přišla veliká změna v podobě „úpravy“ plemene. Chtěla bych jen nadlehčeně popsat, jak vypadalo rozdělení původního plemene na PRT a JRT přímo v praxi. Byl to rok 2001, a tuším, že na klubové výstavě na Plovárně Džbán tehdy přímo paní Tichá posuzovala naše plemeno PJRT a dle výšky a odlišných „parametrů a znaků“, byli všichni psi rozděleni na vysokonohé (PRT) a krátkonohé (JRT). V tu dobu jsme se také velmi často potkávali s neúplnými rodokmeny, tedy „papíry“ na pomocných registrech (zReg.). Dnes už na ně narazíme opravdu jen zřídka, protože třicetiletá chovatelská práce má již obrovskou základnu plných rodokmenů, kde známe všechny rodiče i předky. Nebylo ani „divné“ když se v rodokmenu objevil potomek z bratra a sestry, nebo matky a syna. Nyní už tato plemenitba není tak benevolentní. Po roce 2001 se naštěstí roztrhl pytel s importovanými jedinci, kteří přinesli další typy a novou krev našich parsoníků.
Parson patří mezi vysokonohé teriéry s výškou psa ideálně kolem 36 cm a feny se pohybují kolem 33 cm. Na první pohled vám neználci řeknou, že máte hezkou Dášeňku a mají vlastně pravdu, protože vypadá trochu jako foxteriér. Barevně je parson vždy bílý se znaky na hlavě, uších, na kořeni ocasu, ale akceptuje se i znak na těle. Ne však celobarevné tělo. Můžete se setkat se třemi druhy srsti – hladká, broken a hrubá. Srst se pravidelně trimuje. Hlava je klínovitého tvaru s přilehlýma trojúhelníkovýma ušima. Zajímavostí u parsona jsou jeho oči a hrudník. Oči by měly být ve tvaru mandle, tmavé barvy, nikdy by neměly být vykulené. Hrudník má být tak veliký, aby šel obejmout dvěma průměrně velkýma rukama a neměl by zasahovat pod lokty. Pokud se na parsona díváte z boku, měl by být spíše čtvercového tvaru, ale ne úplně kvadratický. Parson je velmi veselý, energický a aktivní pejsek, který se bude velmi rád učit všechno, co mu ukážete!
Parson je velmi veselý, energický a aktivní pejsek, který se bude velmi rád učit všechno, co mu ukážete. Má odvážnou povahu a je velmi přátelský. Absolutně nepřípustná je agresivita a bázlivost. Ale pozor, je to teriér, takže potřebuje mít opravdu důsledného páníčka.
Jak už jsme si uvedli, parson je skvělý v učení a díky tomu je jeho výchova daleko jednodušší než u některých jiných plemen. Jeho budoucí povahu určitě ovlivníte dostatečnou socializací. Pokud mu do roka jeho života ukážete všechno, s čím se bude v průběhu celého svého života pravidelně potkávat, vyroste z něj sebevědomý šťastný pes, který bude život s vámi milovat. Ať to budou procházky městem, nádražím, podchodem, lesem, loukou, polem. Ať s ním budete jezdit autem, vlakem či autobusem. Ať ho budete brát mezi ostatní zvířata a psy, a lhostejno, zda to budou velká či malá plemena. Prostě mu přirozeně ukážete, jak bude žít po vašem boku a uvidíte, jak se vám odvděčí svou neustálou radostnou povahou. A pozor, ven vás vytáhne v jakémkoliv počasí.
Díky své zálibě v učení, vytrvalosti, houževnatosti a loveckým kořenům, kde používal nos, má obrovský potenciál v různých kynologických aktivitách. Parsoni určitě vynikají v agility a flyballu. Jsou výbornými parťáky pro běh, či caniscross. Vidět je můžete také tancovat (dogdancing), nosit frisbee, dělat přesné povely na obedience, ale zvládnou i pachové práce, záchranařinu nebo canisterapii. Velkou zábavnou aktivitou je samozřejmě myslivost a lov. Tento pejsek je všestranným pomocníkem v každém revíru. Tlumí škodnou, vychytá potkany na dvorech, přinese menší aport ať z vody nebo na souši. Nebojí se nutrie, kterou vyžene z nory. Má výborný orientační smysl, který využije při naháňkách. Dovede vás při dosledu ke zvěři, kterou nemůžete najít. Výhodou je, že je opatrnější a nejde do každého rizika bezhlavě za každou cenu. Je velmi chytrý.
Pokud si vyberete parsona s hladkou srstí, vyhnete se pravidelné úpravě srsti, ale čeká vás více vysávání chloupků v bytě. V případě broken (zlomené) a hrubé srsti je tomu právě naopak. Tuto srst pravidelně trimujeme (trháme tu odumřelou), pak zůstává podsada. Ideálně pravidelně každé dva až tři měsíce, pokud jde o výstavního jedince, tam doporučuji ještě pravidelněji. Nebojte se, pejska to nebolí, zvykne si, pokud ho to naučíte hned odmala. Není to nic těžkého, jen je potřeba nikdy nepoužít holící strojek nebo nůžky, „díky“ nimž byste pejskovi jen srst zničili. Stává se pak jemnou a pes tím ztrácí jeho přirozenou barvu srsti. Pokud si netroufáte do úpravy srsti, není nic jednoduššího než si zajít do psího salónu. Parson patří mezi plemena, která nejsou nijak náchylná na různé nemoci!
Parson patří mezi plemena, která nejsou nijak náchylná na různé nemoci. Hlídá se u nich onemocnění luxace čéšky (LP), pravidelná roční kontrola očí (DOV). Díky chovům v ostatních státech, kde se chovatelé setkávali s různými nemocemi, již existují genetické testy, kterými zjišťujeme, zda je daný jedinec přenašečem nějakého genu. Zásluhou těchto vymožeností jsme schopni eliminovat známé a nebezpečné nemoci na minimum. Testy nabízejí různé laboratoře v balíčcích pro plemeno. Nyní je například u jedné z nich možnost otestovat pejska na celkem devět nemocí. Narozdíl od velkých plemen nás nepostihují dědičné onemocnění dysplazie kloubů, s tímto onemocněním se setkáváme opravdu jen výjimečně. Vzhledem ke své vitalitě se russellové dožívají věku kolem patnácti let, ale velmi často se setkáváme i se sedmnáctiletými důchodci.Co jste možná nevěděli?
Ve Francii se Parson Russell teriér používá při tlumení nutrií – nepůvodního druhu živočicha, který má v Evropě minimum predátorů.
Malá zajímavost ze světa filmu:
Vloni (2024) byla v Čechách natočená nová pohádka Zlatovláska, ve které hraje hlavní roli pes Parson Russell teriéra, v roli Štístka. A před Vánocemi v roce 2023 měla v kinech premiéru zase slovenská pohádka Perinbaba 2, ve které hraje rovněž hlavní roli parsonka Kačenka, ztvárňuje psa jménem Ucho.
Jsem ráda, že v našem klubu KCHT je opravdu „volný“ chov. I když jak se to vezme. Pro dlouholetého zodpovědného chovatele je to obrovská výhoda a svoboda. Ovšem v případě chovatelských nováčků si myslím, že by se jim mohlo více pomáhat. Je vidět, jak je chov ovlivněný okolnostmi, jako je vzdálenost nebo cena krycího psa. Chovat můžeme na jedincích, kteří získali na klubové výstavě známku výborná nebo velmi dobrá, jeden z rodičů musí mít plný chrup, druhému mohou chybět nejvýše dva zuby (nepočítáme chybějící M3). Pokud se bavíme o chovné základně, tak je to stejné jako u jiných plemen. Vždy máte základnu rozdělenou na dva tábory. První jsou „nové“ chovatelské stanice, které vyprodukují A, B nebo maximálně C a D vrh a pak o nich není slyšet. Druhou jsou takoví ti stálíci, kteří jsou ve hře delší dobu. Odchovávají si vlastní jedince pro další práci. Chovatelských stanic, které mají ve vlastním rodokmenu třeba čtyři pět generací, napočítáte na prstech rukou. Takové chovatelské stanice potkáte na prestižních výstavách typu světová, evropská a uvidíte je jak v zahraničí, tak i u nás na klubových i mezinárodních výstavách. To samé platí i o práci s parsony. Vzhledem k situaci v euro-světě, kde se mění v každém státě přístup k přírodě a základnímu koloběhu života, se změnily i zákony a pohled na lov. Takže v zemích původu a zemích, kde je značná část parsoní populace, už nemohou pracovat úplně tak, jak je to učil reverend John Russell. I u nás se zákony a pohled lidí mění, a s tím přicházejí různé zákazy a omezení, a to bohužel značně ovlivňuje povahu a charakteristiku našeho plemene v budoucnosti.
Toto skvělé plemeno se hodí do každé rodiny, která nemá ráda nudu, válení na gauči nebo posedávání v baru. Může jít do rodin, kde jsou starší lidé a děti, protože je miluje. Jen pozor při pořizování do rukou starších osob, a to z pohledu dlouhověkosti pejska. Parson má rád i velké psy jako parťáky, se kterými se bude nadšeně honit po zahradě. Vzhledem ke svým původním vlastnostem a schopností cokoliv chytit a ulovit, je dobré ho neprovokovat kočkami od souseda, slepicemi nebo jinou drůbeží na dvoře. Jinak je to pejsek, který miluje spaní v posteli, ale celkově je nenáročný a zvládne i venkovní bydlení. Vzhůru za parsony v roce 2025Kam vás pozvat?
„Určitě ráda zmíním velkolepou akci přímo v Čechách, která u nás není pravidlem. Je to Evropská výstava psů, která se koná 11. 4. 2025 v Brně. Můžete zde vidět zástupce PRT z různých zemí Evropy.
A zajímavou akcí je I. ročník Memoriálu pana Josefa Kučery, který se z velké části postaral o osvětu PRT v lovecké praxi a myslivecké kynologii v letech 1998 až 2019, kdy nás bohužel opustil. Memoriál je ve formě zkoušek z výkonu, konkrétně lesních a barvářských, koná se 26. a 27. července. Budeme se snažit, abyste viděli co nejvíce Parson Russell teriérů v praxi.“Jiřina Pařízková
| Originální název | Parson Russell Terrier |
| Zkratka plemene | PRT |
| Země původu | Anglie |
| Číslo standardu | 339 |
| FCI skupina | III. - Teriéři |
| Přesná velikost | psi:ideálně 36 cm feny: ideálně 33 cm |
| Srst | Buď hrubá, nebo hladká přirozeně tvrdá, rovná a uzavřená s hustou podsadou. Je odolná počasí. Břicho a spodní část těla osrstěné. Upravená (trimovaná) srst by měla působit přirozeně, nikdy ne ostřihaná. |
| Vhodnost | pro zkušené pro aktivní lidi |
| Umístění | do bytu |
| Využití | sport dlouhé tratě myslivost |
Barva je buď celá bílá nebo většinou bílá s tříslovými, citrónovými nebo černými znaky, popřípadě kombinace těchto barev. Barevné znaky bývají umístěné na hlavě nebo kořeni ocasu. Tato definice ale nemá univerzální platnost. Například v USA mohou být „Parsoni“ pouze barevní, zatímco v Austrálii mohou být i úplně bílí. Srst má přirozeně drsnou (rough), vyskytuje se však i varianta hladká (smooth) nebo středně hrubá (broken). Štěňata se rodí zpravidla hladkosrstá. Konečný typ jejich srsti lze s jistotou určit někdy až po několika měsících života.
bílý s tříslovými, citrónovými nebo černými znaky,
bílý
5,5–9 kg
Jiřina Pařízková
Foto: archiv Jiřiny Pařízkové
https://www.kutcherchan.com
